Za posledních pár let se cukrařina u nás velice změnila… Aspoň, co já můžu soudit, jako patnáctiletá holka, která dostává dorty k narozeninám rok co rok…Každý rok jsou také velice podobné… Pokaždé je to jen hnědé nebo bílé kolo, posypané ořechy a navrchu tři barevné marcipánové růžičky… Ne, že bych nemilovala marcipán. Právě naopak. Proto jsou mi ty tři růžičky docela málo… Vždycky si tak říkám, jaké možnosti by dnes byly… Jaký krásný dort bych mohla dostat, kdyby se naši zašli podívat třeba i někam jinam a ne stále do té samé cukrárny v našem malém městečku. Chápu, že dřív to asi bylo jiné. Kdysi si lidé nemohli vybírat. Vím, že za komunismu byli všichni rádi, že mají alespoň nějaký dort a moc neřešili, jestli je něčím výjimečný, zvláštní nebo že je každý rok stejný. Zkrátka, byl to dort takový, jaký má být.

Každou chvíli jen tak brouzdám na internetu a prohlížím fotogalerie plné dortů a to hlavně těch dětských. Jsou naprosto kouzelné… Všechny ty myšičky, princezny, autíčka, míče, fotbalová hřiště a další a další motivy. Vždycky jen sním o tom, jaké by to bylo, dostat takový krásný dětský dort, potažený odshora až dolů silnou marcipánovou vrstvou. Uvnitř žádný mdlý krém, ale pořádná hustá čokoláda s kousky oříšků. Dnes už opravdu jen stačí najít schopného a šikovného cukráře a ten už dělá jen zázraky… Zrovna nedávno jsem byla na oslavě narozenin, kde se objevily dva naprosto skvělé dorty. Byla to oslava pro vášnivého rybáře a pilaře, jen tak na vyrozuměnou. Jeden z těch dortů byl sladký, ve tvaru sumce… Byl tak krásně dělaný, že jsem zdálky myslela, že nesou na podnosu živého sumce. Druhý dort měl také naprosto výjimečný nápad. Byl totiž udělaný celý na slano… Byl ve tvaru velkého pivního půllitru, stěny byly z uzeného tvrdého sýra, ouško z točené klobásy a pěna našlehaná z měkkého sýra… Byl to vážně moc hezký pohled a já si opět jen tajně zasteskla, jestli jednou taky dostanu takový pěkný a nápaditý dort…