Ubytování na horách je dnes bez problémů. Kapacit je hodně a výběr veliký. Jenže…. Samá moderna, luxus, novota. Těch starých dobrých horských chat a boud valem ubývá. Ztrácí se tím ta pravá horská atmosféra. Jak se člověk nasmál u filmu Sněženky a machři. A právě oba díly filmu se odehrávají na té správné typické horské boudě. Penzion Jindřichovka je jedním z těch mohykánů, kteří zůstali. Žádný luxus, bazén, sauna, vířivka,. To se do Jizerských hor snad ani moc nehodí. Obyčejná roubenka s dvaceti lůžky, restaurací s krbem obložená dřevem. Vyspat se je kde, teplo je, dobré jídlo a dostatek pití. Kolem krásná příroda, lesy. Jizerská magistrála na dosah. Na pozemku penzionu je její nástupní místo. Okolí je protkáno hustou sítí běžeckých tratí a cyklostezek. Tedy ideální jak pro lyžaře, tak pro běžkaře. Houbaři si také přijdou na své. Co na tom, že penzion nemá bazén – dva kilometry hezkou procházkou je Jablonecká přehrada nebo krytý bazén. Ono vlastně je vše na dosah a takové koupání nebo jízda na koni spojená s hezkým výletem to je ono. Kde jsou ty časy, kdy se lidé na horách dokázali bavit. Jedni neznali druhé a přesto se v hospodě chovali jako dobří známí. A také mnoho přátelství právě v nějaké té horské hospůdce vzniklo. V každé druhé se hrálo na kytary, zpívalo. Ty doby jsou už asi nenávratně pryč. Na Jindřichovce se snaží tuto tradici udržet alespoň pravidelným hraním v sobotu. Kapely se střídají a díky malé restauraci je skutečně znát rodinná atmosféra. Takový horský klubík. Hraje se country, Jazz, blues ale i pop rock, big beat nebo metal. A v létě se vše odehrává na zahradě. Grilování všeho možného, pivko a hudba mezi lesy no je to fajn.